Láska je démon II- II.kapitola- ,,Místo, kde se modlí kněz Richard a královna Marie.''

7. září 2012 v 22:55 | Maryka13 |  Povídky

Postavy: Kněz Richard/Královna Marie/Elena
Žánr: -
Poznámky: Příběh ,,Láska je démon II'' je navazování na povídku ,,Láska je démon.''
Stručný děj: Richardovy vzpomínky jsou tak hluboké, že se dostáváme stále dál a dál. Kvůli nezkrotné lásce, kterou Richard chová k Eleně, se cití velmi zle a proto se každým okamžikem modlí. Není však sám, kdo se modlí za hřísnou duši.
******

Pro lásku Boží! Tento zoufalý kněz skutečně poprvé, pocítil lásku k ženě. Prosím, odpusť hříchy hříšníku. Ano, takto se modlí kněz, který prosí o pomoc. To stvoření je tak krásné, svůdné a okouzlující, že dokáže i krále přimět pokleknout k jejím nohám a líbat je, jako poslední přání světa. Ano, Elena.

Tato mladá krasotinka přivedla k šílenství tolik mužů, že by mohla jmenovat celou Paříž. Když tančila, jejich pohled a mysl nespočinul na ničem jiném, než na krásce, která tančila před Chrámem Matky Boží. Nespočinulo na ni ovšem jen oko vandrákovo či básnikovo, nýbrž také božího služebníka. Dlouhé, mírně pootevřené okno, bylo vidět modré oko kněze Richarda, jednoho z nejušlechtilejších mužů Paříže. Vášeň, láska a touha, tohoto kněze omámily natolik, že nebyl schopen pracovat. Jen myslet, na to stvoření Boží. Kněz Richard přešel k oknu, aby se mohl podívat na ulice, které byly plné lůzy a špíny, ve které ta chátra žila, jak v doupěti kvičících prasat. Jen jedna krása, zářila a osvětlovala celou Paříž, jako slunce na nebi. Elena. Uplynul malý okamžik, kdy se díval na mladou krásku, která uklízela u Chrámu Notre Dame. Pojednou si kněz všiml, malý dekolt, který dívka měla ušitý do tvaru písmene ,,U'' lákal pohledy místních mužů a proto také tento kněz žárlil. Kdokoliv si ji mohl získat. Ale ne! To přeci nejde! Brada se mu zachvěla, odvrátil zrak, neboť byl zoufalý a nešťastný, vydal se proto k místu, který byl útočištěm každého dobrého křesťana. Sešel po schodech k hlavní chodbě Chrámu a poté kněze čekala cesta do sklepení. Ano, je to tak! Bylo to jediné útočiště, kde nebylo rušení a hloupé povídky. Kněz Richard otevřel velké, těžké dveře sklepení, dokud si nevšiml starší, přesto velmi půvabné dámy. Královny Marie, manželka krále Ludvíka XV. Královna klečela před křížem Ježíše Krista, modlila se, zároveň také plakala. Slzy ji dopadaly na její jemnou, nahou hruď, která upornila každého kolemjdoucího šlechtice či jen obyčejného muže.
Jakmile zaslechla mírné bouchnutí velkých dvěří, otočila se směrem ke knězi Richardovi. Pousmála se, nadechla se promluvila k Richardovi.
,,Jdete se také pomodlit za hřísnou duši, pane Richarde?'' Stále měla své ruce sevřené v modlitby, které věnovala Bohu. Kněz Richard provedl svatý kříž a poklekl vedle královny, která se stále upřeně dívala na kříž Ježíše Krista. Promluvil do hlubokého ticha.
,,Za jakou duši se modlíte vy, královno?'' Malá ozvěna sklepení se rozléhala po chodbách, proto bylo velmi dobře slyšitelné, jak zněla otázka knězova. Krátka odmlka.
,,Za svou. Ach, jak jsem hříšnice. Velmi si to vyčítám, nýbrž k čemu jsou výčitky? Vždyť přeci nespraví! Můj choť je nemocen a já jsem byla oslepena a nezavolala jsem své lékaře dříve! Och, jak jsem byla bláhová!'' Stále více plakající žena, kterou kněz viděl, byla stejně zoufalá, jako oko mužů, zírajíc na krásnou Elenu. Zraněna duše najde spásy, pokud si ji však zaslouží!

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama